Sibiř a dlouhá cesta domů

Po krušných chvílích na mongolsko-ruských hranicích nás do svého nitra pouští Sibiř, která je naším společníkem skoro až po úplný konec naší cesty. Celou polovinu nás jakoby za ruku vede Transibiřská magistrála, překvapivě nenápadná železnice, která nám však ukazuje svou nepostradatelnost několikrát denně. Tak často totiž stáváme v dlouhých kolonách před vlakovými přejezdy.

Rusko je pro nás nekonečné. Je to tak nekonečná cesta, jak jen může být cesta domů. Někdy sem snad doplníme celý článek, do té doby doufejme postačí pro představu pár fotografií.

p_P1050972
Ulan Ude, pokud byste měli někdy pocit, že chcete vidět největší hlavu Lenina na světě, je právě zde. 

p_2013-08-14 112
p_2013-08-14 111
p_2013-08-14 11
p_P1050974
Bajkal, nejhlubší jezero světa, lemované malými přístavy a obchodníky s pečenými omuly. Jíme je na snídani, oběd, večeři, omul jakožto endemický druh je nám k dispozici pouze těch pár krátkých dní cesty kolem Bajkalu, poté se s ním se slzou v oku loučíme.

p_2013-08-13 16
Držení těla prý napoví hodně, tady například to, jak teplá je v srpnu voda v Bajkalu.

p_2013-08-17 18
Výlet ke krasnojarské přehradě. Výjimečná mimo velikosti tím, že po pravé straně řeky funguje výtah lodí. Po kolejích je loď vytažena na úroveň vrchní hladiny. 

p_P1050975
Typické sibiřské domky. Tyto vyfocené u železničního přejezdu transsibiřské magistrály, kde se tvořila klasická  několikakilometrová fronta. Místní se tomu umí přizpůsobit, tady nám chlapci nabízeli vařenou kukuřici.

p_P1050981
Noc na Uralu. To, co přes den vypadá jako nevinná fabrika na okraji města, může ráno zamořit celé širé okolí. Včetně našeho stanu.

p_2013-08-23 178
Togliatti. Město, které v roce 1987 vypustilo do světa něco tak dokonalého, jako je Lada Niva. I náš Ničitel spatřil světlo světa právě zde, proto pro nás byla návštěva tohoto místa téměř povinností. V pozadí hlavní velitelství firmy. Dalšími zajímavostmi bylo objevení kvasu století a odmítnutí nás ubytovat ve třech hotelech.

p_2013-08-23 17
2013-08-23 16.55.59
Kousek od AvtoVaz montoven stojí AvtoVaz technické muzeum. Obrovský areál zaplněný všemožnou vojenskou technikou od radarových zařízení, letadel, tanků až po dieslovou ponorku. Rozsáhlá fotogalerie je k vidění na English Russia.

p_P1050988
p_P1050989
Vlivem pozdního odjezdu z Togliatti a nemožnosti spát v hotelu stavíme stan u Lukoilu. Spát na benzínce v Rusku by nám kdysi asi přišlo jako bláznivý nápad, tma, zoufalství a pokažené přední světlo však udělají své. Odměnou za náš neohrožený čin nám bylo setkání v partou ruských UAZ našenců vyrážejících na offroadovou vyjížďku.

p_2013-08-25 16
p_P1050999
Mamayev Kurgan, klíčová hora v bitvě o Stalingrad, nyní památník Mať Rodina. V podstavci sochy hoří věčný oheň a každou hodinu probíhá velmi emotivní výměna stráží.  

p_P1060007
V roce 1942 vyjela z blízkého města tanková divize, cílem byl Berlín. Úspěšnou misi připomíná památník u cesty. 

A to je konec. Po přejezdu rusko-ukrajinských hranic pociťujeme úlevu. Ukrajina pro nás v tuto chvíli představuje skoro domov, něco známého, míříme tedy do Kyjeva a poté se rozhodujeme změnit původně plánovanou trasu. Nejedeme Polskem, ale míříme na Zakarpatskou Ukrajinu, Slovensko a poté domů.

příjezdová
Příjezdová.

Rubriky

Katarína Written by:

9 komentářů

    • Stanislav Filipčík
      Březen 5
      Reply

      Teri, to jsi přece ty 🙂

  1. Únor 28
    Reply

    Pekne sepsany a urcite uzasnej zazitek:) Tak jsme to docetl vsechno az sem. Je videt, ze na cestach, je krome cestovani potreba stale neco resit. Ale to jsou prave ty cestovatelske zkusenosti, ktere by jinak neziskal. Pri budoucich vypravach se urcite budou hodit:)

    • Stanislav Filipčík
      Březen 5
      Reply

      Díky, Braňo. Zážitky to byly úžasné. Přejeme ti hodně štěstí během tvého dobrodružství a třeba se naše cesty protnou na nějaké další výpravě.

  2. Květen 8
    Reply

    Po nejake dobe jsem zase zavital na vase stranky. Bylo to zvlastni, kdyz jste se odmlceli v pulce cesty 🙂 Tak vidim, ze to nakonec dobre dopadlo.

    • Stanislav Filipčík
      Květen 10
      Reply

      Ahoj, naštěstí byla odmlka způsobena pouze naší leností dopsat článek. Snad ještě jeden brzy přibude 🙂

      Gratulace k pracovnímu vízu, Jency!

  3. martin
    Říjen 1
    Reply

    čaute lidičky,klobouk dolů před váma…úplně jste mě navnadili na tu cestu také,mohu se zeptat na počet najetých km celkem,případně spotřebu lady,či za kolik se dá takové auto pořídit?abych tak zhruba mohl spočítat na kolik by mě cesta vyšla a taky za jak dlouho jste to tedy zvládli ,?díky

    • Katarína
      Říjen 2
      Reply

      Ahoj Martine,

      tak to je super, že tě to inspirovalo, rozhodně doporučuju vyjet 🙂

      Cesta nám trvala skoro 3 měsíce a ujeli jsme asi 27 000 km.

      Ladu jsme kupovali za 42 000,-, ale asi 20 000,- jsme ještě dali do výbavy, úprav, zahrádky na střechu, náhradní díly atd. Co se týče spotřeby, tak myslím, že to bylo kolem 10 l. S tím, že když jsme jeli po rovných ruských silnicích to žralo míň, než třeba v Pamíru, kde auto občas mlelo z posledního 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.